tam v klenbě mého bdění

pod níž ti k ránu dopočítám ovečky

nad kávou zbydou oblaka

a jejich neznatelně mléčné změny

dokud se spolu ke dni nevrátíme

a k tvářím nepřibudou hlasy

skládáme usmířené řasy

z vějířů spočinutých příběhů

dostaveníčka propletených únav

míříme dechem k dechu

tmou jež je oboustrunná

jsme harfou nejbližšímu pro potěchu

bádám – jak se klín ticha

může s mým roztoužením nedotknout

a nepospíchám

noty se vpíjí do němot